Členské státy Společenství nezávislých států, účastníci této Úmluvy, dále jen Smluvní strany,
vycházejíce z úsilí zajistit občanům Smluvních stran a osobám žijícím na jejich územích poskytování ve všech Smluvních stranách, pokud jde o osobní a majetková práva, stejné právní ochrany jako vlastním občanům,
přikládajíce důležitost rozvoji spolupráce v oblasti poskytování právní pomoci justičními orgány v občanských, rodinných a trestních věcech, se dohodly na následujícím:
Oddíl I. OBECNÁ USTANOVENÍ
Část I. Právní ochrana
Článek 1. Poskytování právní ochrany
1. Občané každé ze Smluvních stran, jakož i osoby žijící na jejím území, požívají na územích všech ostatních Smluvních stran, pokud jde o jejich osobní a majetková práva, stejné právní ochrany jako vlastní občané této Smluvní strany.
2. Občané každé ze Smluvních stran, jakož i jiné osoby žijící na jejím území, mají právo svobodně a bez překážek se obracet na soudy, prokuraturu, orgány vnitřních věcí a jiné instituce ostatních Smluvních stran, do jejichž působnosti spadají občanské, rodinné a trestní věci (dále jen justiční orgány), mohou v nich vystupovat, podávat návrhy, uplatňovat žaloby a provádět jiné procesní úkony za stejných podmínek jako občané této Smluvní strany.
3. Ustanovení této Úmluvy se vztahují rovněž na právnické osoby založené v souladu s právními předpisy Smluvních stran.
Článek 2. Osvobození od placení poplatků a náhrada nákladů
1. Občané každé ze Smluvních stran a osoby žijící na jejím území jsou osvobozeni od placení a náhrady soudních a notářských poplatků a nákladů, jakož i požívají bezplatné právní pomoci za stejných podmínek jako vlastní občané.
2. Výhody stanovené v odstavci 1 tohoto článku se vztahují na všechny procesní úkony prováděné v dané věci, včetně výkonu rozhodnutí.
Článek 3. Předložení dokladu o rodinném a majetkovém stavu
1. Výhody stanovené v článku 2 se poskytují na základě dokladu o rodinném a majetkovém poměru osoby, která podává žádost. Tento doklad vydává příslušný orgán smluvní strany, na jejímž území má žadatel bydliště nebo obvyklý pobyt.
2. Pokud žadatel nemá na území smluvních stran bydliště nebo obvyklý pobyt, postačí předložit doklad vydaný příslušným diplomatickým zastupitelstvím nebo konzulárním úřadem smluvní strany, jejímž je občanem.
3. Orgán, který rozhoduje o žádosti o poskytnutí výhod, může od orgánu, který doklad vydal, vyžádat další údaje nebo potřebná vysvětlení.
Část II. Právní pomoc
Článek 4. Poskytování právní pomoci
1. Justiční orgány smluvních stran poskytují právní pomoc v občanských, rodinných a trestních věcech v souladu s ustanoveními této úmluvy.
2. Justiční orgány poskytují právní pomoc i jiným orgánům ve věcech uvedených v odstavci 1 tohoto článku.
Článek 5. Způsob styku
Při provádění této úmluvy spolu příslušné justiční orgány smluvních stran komunikují prostřednictvím svých ústředních, územních a dalších orgánů, pokud tato úmluva nestanoví jiný způsob styku. Smluvní strany určí seznam svých ústředních, územních a dalších orgánů oprávněných k přímému styku, o čemž vyrozumí depozitáře.
Článek 6. Rozsah právní pomoci
Smluvní strany si navzájem poskytují právní pomoc prováděním procesních a jiných úkonů stanovených právními předpisy dožádané smluvní strany, zejména: vyhotovování a zasílání dokumentů, provádění prohlídek, domovních prohlídek, odnětí, předávání věcných důkazů, provádění znaleckých posudků, výslech stran, třetích osob, podezřelých, obviněných, poškozených, svědků, znalců, pátrání po osobách, provádění trestního stíhání, vydávání osob k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu, uznávání a výkon soudních rozhodnutí v občanskoprávních věcech, rozsudků v části občanskoprávní žaloby, exekučních titulů, jakož i doručováním dokumentů.
Článek 7. Obsah a forma dožádání o poskytnutí právní pomoci
1. V dožádání o poskytnutí právní pomoci musí být uvedeno:
a) název dožádaného orgánu;
b) název dožadujícího orgánu;
c) název věci, ve které se právní pomoc požaduje;
d) jména a příjmení stran, svědků, podezřelých, obviněných, obžalovaných, odsouzených nebo poškozených, jejich bydliště a místo pobytu, státní občanství, zaměstnání, a u trestních věcí také místo a datum narození a pokud možno jména a příjmení rodičů; u právnických osob – jejich název, sídlo a/nebo místo podnikání;
e) pokud existují zástupci osob uvedených v písmenu „d“, jejich jména, příjmení a adresy;
f) obsah dožádání, jakož i další informace nezbytné pro jeho vyřízení;
g) u trestních věcí také popis a právní kvalifikace spáchaného činu a údaje o výši škody, pokud byla činem způsobena.
2. V dožádání o doručení dokumentu musí být rovněž uvedena přesná adresa příjemce a název doručovaného dokumentu.
3. Dožádání musí být podepsáno a opatřeno úředním razítkem dožadujícího orgánu.
Článek 8. Postup vyřízení
1. Při plnění dožádání o právní pomoc použije dožádaný orgán právní předpisy své země. Na žádost dožadujícího orgánu může použít i procesní normy dožadující smluvní strany, pokud neodporují právním předpisům dožádané smluvní strany.
2. Není-li dožádaný orgán příslušný k vyřízení dožádání, postoupí je příslušnému orgánu a vyrozumí o tom dožadující orgán.
3. Na žádost dožadujícího orgánu sdělí dožádaný orgán včas jemu a zúčastněným stranám místo a čas vyřízení dožádání, aby se mohly zúčastnit jeho vyřízení v souladu s právními předpisy dožádané smluvní strany.
4. Není-li známa přesná adresa osoby uvedené v dožádání, přijme dožádaný orgán v souladu s právními předpisy smluvní strany, na jejímž území se nachází, nezbytná opatření ke zjištění adresy.
5. Po vyřízení dožádání vrátí dožádaný orgán dokumenty dožadujícímu orgánu; pokud nebylo možné právní pomoc poskytnout, vyrozumí jej současně o okolnostech, které brání vyřízení dožádání, a vrátí dokumenty dožadujícímu orgánu.
Článek 9. Předvolání svědků, poškozených, civilních žalovaných, jejich zástupců, znalců
1. Svědek, poškozený, civilní žalobce, civilní žalovaný a jejich zástupce, jakož i znalec, který se na základě předvolání doručeného orgánem dožádané smluvní strany dostaví k justičnímu orgánu dožadující smluvní strany, nesmí být bez ohledu na své občanství na jejím území trestně nebo správně stíhán, vzat do vazby ani potrestán za čin spáchaný před překročením její státní hranice. Tyto osoby rovněž nesmějí být stíhány, vzaty do vazby ani potrestány v souvislosti se svými svědeckými výpověďmi nebo znaleckými posudky v trestní věci, která je předmětem řízení.
2. Osoby uvedené v odstavci 1 tohoto článku pozbývají záruku stanovenou v tomto odstavci, pokud neopustí území dožadující smluvní strany, ačkoli k tomu mají možnost do 15 dnů ode dne, kdy jim dožadující justiční orgán sdělí, že jejich přítomnost již není nutná. Do této lhůty se nezapočítává doba, po kterou tyto osoby nemohly z vlastní viny opustit území dožadující smluvní strany.
3. Svědkovi, znalci, jakož i poškozenému a jeho zákonnému zástupci hradí dožadující smluvní strana náklady spojené s cestou a pobytem v dožadujícím státě, jakož i ušlou mzdu za dny, kdy byli odvedeni od práce; znalec má rovněž právo na odměnu za provedení znaleckého posudku. V předvolání musí být uvedeno, jaké platby mají předvolané osoby nárok obdržet; na jejich žádost jim dožadující justiční orgán vyplatí zálohu na úhradu příslušných nákladů.
4. Předvolání osob uvedených v odstavci 1 tohoto článku, které mají bydliště na území jedné smluvní strany, k justičnímu orgánu druhé smluvní strany nesmí obsahovat hrozbu použití donucovacích prostředků v případě nedostavení se.
Článek 10. Dožádání o doručení písemností
1. Dožádaný justiční orgán provádí doručení písemností v souladu s postupem platným v jeho státě, pokud jsou doručované písemnosti sepsány v jeho jazyce nebo v ruském jazyce, nebo jsou opatřeny překladem do těchto jazyků. V opačném případě předá písemnosti adresátovi, pokud souhlasí s jejich dobrovolným převzetím.
2. Pokud písemnosti nelze doručit na adresu uvedenou v dožádání, učiní dožádaný justiční orgán z vlastního podnětu opatření nezbytná ke zjištění adresy. Pokud se zjištění adresy dožádaným justičním orgánem ukáže jako nemožné, oznámí to dožadujícímu orgánu a vrátí mu písemnosti určené k doručení.
Článek 11. Potvrzení o doručení písemností
Doručení dokumentů se potvrzuje potvrzením podepsaným osobou, které byl dokument doručen, opatřeným úřední pečetí dožadujícího orgánu a obsahujícím uvedení data doručení a podpis zaměstnance orgánu, který dokument doručuje, nebo jiným dokumentem vydaným tímto orgánem, ve kterém musí být uveden způsob, místo a čas doručení.
Článek 12. Pravomoci diplomatických zastupitelství a konzulárních úřadů
1. Smluvní strany mají právo doručovat dokumenty vlastním občanům prostřednictvím svých diplomatických zastupitelství nebo konzulárních úřadů.
2. Smluvní strany mají právo na základě pověření svých příslušných orgánů vyslýchat vlastní občany prostřednictvím svých diplomatických zastupitelství nebo konzulárních úřadů.
3. V případech uvedených v odstavcích 1 a 2 tohoto článku nelze použít donucovací prostředky ani hrozbu jejich použití.
Článek 13. Platnost dokumentů
1. Dokumenty, které byly na území jedné ze Smluvních stran vyhotoveny nebo ověřeny orgánem nebo k tomu zvlášť zmocněnou osobou v mezích jejich pravomocí a v předepsané formě a opatřeny úřední pečetí, se přijímají na územích ostatních Smluvních stran bez jakéhokoli zvláštního ověřování.
2. Dokumenty, které jsou na území jedné ze Smluvních stran považovány za úřední dokumenty, mají na územích ostatních Smluvních stran důkazní sílu úředních dokumentů.
Článek 14. Zasílání dokladů o osobním stavu a jiných dokumentů
1. Smluvní strany se zavazují, že si na požádání vzájemně bez překladu a bezplatně zasílají osvědčení o registraci matričních událostí přímo prostřednictvím matričních orgánů Smluvních stran s vyrozuměním občanů o zaslání dokumentů.
2. Smluvní strany se zavazují, že si na požádání vzájemně bez překladu a bezplatně zasílají doklady o vzdělání, pracovní praxi a jiné dokumenty týkající se osobních nebo majetkových práv a zájmů občanů dožádané Smluvní strany a jiných osob žijících na jejím území.
Článek 15. Informace o právních otázkách
Ústřední justiční orgány smluvních stran si na žádost vzájemně poskytují informace o platném nebo dříve platném vnitrostátním právu na svém území a o praxi jeho uplatňování justičními orgány.
Článek 16. Zjišťování adres a dalších údajů
1. Smluvní strany si na žádost poskytují v souladu se svými právními předpisy pomoc při zjišťování adres osob pobývajících na jejich území, pokud je to nezbytné pro výkon práv jejich občanů. Dožadující smluvní strana přitom sdělí údaje, které má k dispozici pro určení adresy osoby uvedené v žádosti.
2. Justiční orgány smluvních stran si vzájemně poskytují pomoc při zjišťování místa výkonu práce a příjmů osob pobývajících na území dožádané smluvní strany, vůči nimž jsou u justičních orgánů dožadující smluvní strany uplatněny majetkové nároky v občanskoprávních, rodinných a trestních věcech.
Článek 17. Jazyk
Při vzájemném styku při provádění této Úmluvy používají justiční orgány smluvních stran státní jazyky smluvních stran nebo ruský jazyk. V případě vyhotovení dokumentů ve státních jazycích smluvních stran se k nim přikládají ověřené překlady do ruského jazyka.
Článek 18. Náklady spojené s poskytováním právní pomoci
Dožádaná smluvní strana nebude požadovat náhradu nákladů na poskytnutí právní pomoci. Smluvní strany samy nesou veškeré náklady vzniklé při poskytování právní pomoci na svém území.
Článek 19. Odmítnutí poskytnutí právní pomoci
Žádost o poskytnutí právní pomoci může být zcela nebo zčásti odmítnuta, pokud by její poskytnutí mohlo poškodit suverenitu nebo bezpečnost anebo odporuje právním předpisům dožádané smluvní strany. V případě odmítnutí žádosti o poskytnutí právní pomoci je dožadující smluvní strana neprodleně vyrozuměna o důvodech odmítnutí.
Oddíl II. PRÁVNÍ VZTAHY V OBČANSKOPRÁVNÍCH A RODINNÝCH VĚCECH
Část I. Příslušnost
Článek 20. Obecná ustanovení
1. Není-li v částech II–V této části stanoveno jinak, žaloby proti osobám, které mají bydliště na území jedné ze smluvních stran, se bez ohledu na jejich státní příslušnost podávají u soudů této smluvní strany, a žaloby proti právnickým osobám se podávají u soudů smluvní strany, na jejímž území se nachází orgán řízení právnické osoby, její zastoupení nebo pobočka.
Pokud se na věci účastní několik žalovaných, kteří mají bydliště (sídlo) na území různých smluvních stran, spor se projednává v místě bydliště (sídla) kteréhokoli žalovaného podle volby žalobce.
2. Soudy smluvní strany jsou příslušné rovněž v případech, kdy se na jejím území:
a) uskutečňuje obchodní, průmyslová nebo jiná hospodářská činnost podniku (pobočky) žalovaného;
b) splnila nebo má být zcela nebo zčásti splněna povinnost ze smlouvy, která je předmětem sporu;
c) má trvalé bydliště nebo sídlo žalobce v žalobě na ochranu cti, důstojnosti a obchodní pověsti.
3. V žalobách o vlastnickém právu a jiných věcných právech k nemovitému majetku jsou výlučně příslušné soudy v místě, kde se majetek nachází.
Žaloby proti dopravcům vyplývající ze smlouvy o přepravě zboží, cestujících a zavazadel se podávají v místě sídla dopravní organizace, u níž byla řádně uplatněna reklamace.
Článek 21. Smluvní příslušnost
1. Soudy smluvních stran mohou projednávat věci i v jiných případech, pokud existuje písemná dohoda stran o předání sporu těmto soudům.
Přitom výlučná příslušnost vyplývající z bodu 3 článku 20 a jiných norem stanovených v částech II–V této části, jakož i z vnitrostátních právních předpisů příslušné smluvní strany, nemůže být změněna dohodou stran.
2. Pokud existuje dohoda o předání sporu, soud na návrh žalovaného zastaví řízení ve věci.
Článek 22. Vzájemná souvislost soudních řízení
1. V případě zahájení řízení ve věci mezi týmiž stranami, o stejném předmětu a na stejném základě u soudů dvou smluvních stran, soud, který zahájil řízení později, řízení zastaví.
2. Vzájemná žaloba a návrh na započtení vyplývající ze stejného právního vztahu jako hlavní žaloba podléhají projednání u soudu, který projednává hlavní žalobu.
Článek 22-1. Žádost o účast státního zástupce v občanském soudním řízení
Státní zástupce jedné smluvní strany je oprávněn obrátit se na státního zástupce druhé smluvní strany s žádostí o zahájení řízení u soudu ve věci ochrany práv a oprávněných zájmů občanů dožadující smluvní strany, o účast na projednávání takových věcí nebo o podání kasačního nebo soukromého protestu k soudu vyšší instance, jakož i protestu v rámci dozorčího řízení proti soudním rozhodnutím v takových věcech.
Část II. Osobní status
Článek 23. Způsobilost k právům a právním úkonům
1. Způsobilost k právním úkonům fyzické osoby se řídí právními předpisy smluvní strany, jejímž je tato osoba občanem.
2. Způsobilost k právním úkonům osoby bez státní příslušnosti se řídí právem země, ve které má trvalé bydliště.
3. Způsobilost k právům právnické osoby se řídí právními předpisy státu, podle jehož zákonů byla založena.
Článek 24. Uznání za osobu s omezenou způsobilostí k právním úkonům nebo za osobu nezpůsobilou k právním úkonům. Obnovení způsobilosti k právním úkonům
1. Ve věcech uznání osoby za osobu s omezenou způsobilostí k právním úkonům nebo za osobu nezpůsobilou k právním úkonům, s výjimkou případů stanovených v odstavcích 2 a 3 tohoto článku, je příslušný soud smluvní strany, jejímž je tato osoba občanem.
2. Pokud se soudu jedné smluvní strany stanou známy důvody pro uznání osoby žijící na jejím území, která je občanem druhé smluvní strany, za osobu s omezenou způsobilostí k právním úkonům nebo za osobu nezpůsobilou k právním úkonům, uvědomí o tom soud smluvní strany, jejímž je tato osoba občanem.
3. Pokud soud smluvní strany, který byl vyrozuměn o důvodech pro uznání za osobu s omezenou svéprávností nebo zbavenou svéprávnosti, do tří měsíců nezahájí řízení nebo nesdělí své stanovisko, bude řízení o uznání za osobu s omezenou svéprávností nebo zbavenou svéprávností projednávat soud té smluvní strany, na jejímž území má tento občan místo pobytu. Rozhodnutí o uznání osoby za osobu s omezenou svéprávností nebo zbavenou svéprávností se zasílá příslušnému soudu smluvní strany, jejímž občanem je tato osoba.
4. Ustanovení odstavců 1–3 tohoto článku se obdobně použijí i na navrácení svéprávnosti.
Článek 25. Uznání za nezvěstného a prohlášení za mrtvého. Zjištění skutečnosti smrti
1. Ve věcech uznání osoby za nezvěstnou nebo prohlášení za mrtvého a ve věcech zjištění skutečnosti smrti jsou příslušné justiční orgány smluvní strany, jejímž občanem osoba byla v době, kdy byla podle posledních údajů naživu, a u jiných osob – justiční orgány podle posledního místa pobytu.
2. Justiční orgány každé ze smluvních stran mohou uznat občana druhé smluvní strany a jinou osobu žijící na jejím území za nezvěstného nebo prohlásit za mrtvého, jakož i zjistit skutečnost jeho smrti na návrh zainteresovaných osob žijících na jejím území, jejichž práva a zájmy jsou založeny na právních předpisech této smluvní strany.
3. Při projednávání věcí uznání za nezvěstného nebo prohlášení za mrtvého a věcí zjištění skutečnosti smrti používají justiční orgány smluvních stran právní předpisy svého státu.
Část III. Rodinné věci
Článek 26. Uzavření manželství
Podmínky uzavření manželství se pro každého z budoucích manželů určují podle právních předpisů smluvní strany, jejímž je občanem, a pro osoby bez státní příslušnosti – podle právních předpisů smluvní strany, která je jejich místem trvalého pobytu. Kromě toho musí být ohledně překážek uzavření manželství dodrženy požadavky právních předpisů smluvní strany, na jejímž území se manželství uzavírá.
Článek 27. Právní vztahy manželů
1. Osobní a majetkové právní vztahy manželů se řídí právními předpisy smluvní strany, na jejímž území mají společné bydliště.
2. Pokud jeden z manželů žije na území jedné smluvní strany a oba manželé mají stejné státní občanství, jejich osobní a majetkové právní vztahy se řídí právními předpisy té smluvní strany, jejímiž jsou občany.
3. Pokud je jeden z manželů občanem jedné smluvní strany a druhý občanem druhé smluvní strany a jeden z nich žije na území jedné, zatímco druhý na území druhé smluvní strany, pak se jejich osobní a majetkové právní vztahy řídí právními předpisy smluvní strany, na jejímž území měli své poslední společné bydliště.
4. Pokud osoby uvedené v odstavci 3 tohoto článku neměly společné bydliště na územích smluvních stran, použijí se právní předpisy smluvní strany, jejíž orgán věc projednává.
5. Právní vztahy manželů týkající se jejich nemovitého majetku se řídí právními předpisy smluvní strany, na jejímž území se tento majetek nachází.
6. Ve věcech osobních a majetkových právních vztahů manželů jsou příslušné justiční orgány smluvní strany, jejíž právní předpisy se mají použít v souladu s odstavci 1-3, 5 tohoto článku.
Článek 28. Rozvod manželství
1. Ve věcech rozvodu manželství se použijí právní předpisy smluvní strany, jejímiž občany jsou manželé v okamžiku podání žádosti.
2. Pokud je jeden z manželů občanem jedné smluvní strany a druhý občanem druhé smluvní strany, použijí se právní předpisy smluvní strany, jejíž orgán projednává věc rozvodu manželství.
Článek 29. Příslušnost orgánů smluvních stran
1. Ve věcech rozvodu manželství v případě uvedeném v odstavci 1 článku 28 jsou příslušné orgány smluvní strany, jejímiž občany jsou manželé v okamžiku podání žádosti. Pokud v okamžiku podání žádosti oba manželé bydlí na území jiné smluvní strany, jsou příslušné rovněž orgány této smluvní strany.
2. Ve věcech rozvodu manželství v případě uvedeném v odstavci 2 článku 28 jsou příslušné orgány smluvní strany, na jejímž území bydlí oba manželé. Pokud jeden z manželů bydlí na území jedné smluvní strany a druhý na území jiné smluvní strany, jsou ve věcech rozvodu manželství příslušné orgány obou smluvních stran, na jejichž území manželé bydlí.
Článek 30. Prohlášení manželství za neplatné
1. Ve věcech prohlášení manželství za neplatné se použije právní předpis smluvní strany, který byl v souladu s článkem 26 použit při uzavření manželství.
2. Příslušnost orgánu ve věcech prohlášení manželství za neplatné se určuje v souladu s článkem 27.
Článek 31. Určení a popírání otcovství nebo mateřství
Určení a popírání otcovství nebo mateřství se řídí právním předpisem smluvní strany, jejímž občanem je dítě podle narození.
Článek 32. Právní vztahy rodičů a dětí
1. Práva a povinnosti rodičů a dětí, včetně vyživovací povinnosti rodičů vůči dětem, se řídí právním předpisem smluvní strany, na jejímž území mají trvalé společné bydliště, a při neexistenci trvalého společného bydliště rodičů a dětí se jejich vzájemná práva a povinnosti řídí právním předpisem smluvní strany, jejímž občanem je dítě.
Na žádost žalobce ve věcech vyživovací povinnosti se použije právní předpis smluvní strany, na jejímž území dítě trvale bydlí.
2. Vyživovací povinnosti zletilých dětí vůči rodičům, jakož i vyživovací povinnosti ostatních členů rodiny se řídí právními předpisy smluvní strany, na jejímž území měly společné místo pobytu. Při neexistenci společného místa pobytu se tyto povinnosti řídí právními předpisy smluvní strany, jejímž občanem je žalobce.
3. Ve věcech právních vztahů mezi rodiči a dětmi je příslušný soud smluvní strany, jejíž právní předpisy se mají použít v souladu s odstavci 1 a 2 tohoto článku.
4. Výkon soudních rozhodnutí ve věcech souvisejících s výchovou dětí se provádí způsobem stanoveným právními předpisy smluvní strany, na jejímž území dítě žije.
5. Smluvní strany si navzájem poskytují pomoc při pátrání po žalovaném ve věcech vymáhání výživného, pokud existuje důvod se domnívat, že se žalovaný nachází na území druhé smluvní strany, a soud vydal usnesení o vyhlášení pátrání po něm.
Článek 33. Poručenství a opatrovnictví
1. Ustanovení nebo zrušení poručenství a opatrovnictví se provádí podle právních předpisů smluvní strany, jejímž občanem je osoba, pro kterou se poručenství a opatrovnictví zřizuje.
2. Právní vztahy mezi poručníkem a opatrovníkem a osobou pod poručenstvím a opatrovnictvím se řídí právními předpisy smluvní strany, jejíž orgán ustanovil poručníka nebo opatrovníka.
3. Povinnost vykonávat poručenství nebo opatrovnictví se stanoví právními předpisy smluvní strany, jejímž občanem je osoba jmenovaná poručníkem nebo opatrovníkem.
4. Poručníkem nebo opatrovníkem osoby, která je občanem jedné smluvní strany, může být jmenován občan druhé smluvní strany, pokud žije na území strany, kde bude poručenství nebo opatrovnictví vykonáváno.
Článek 34. Příslušnost orgánů smluvních stran ve věcech poručenství a opatrovnictví
Pro případy ustanovení nebo zrušení opatrovnictví a poručenství jsou příslušné orgány smluvní strany, jejímž občanem je osoba, pro kterou se opatrovnictví nebo poručenství ustanovuje nebo ruší, pokud tato úmluva nestanoví jinak.
Článek 35. Postup při přijímání opatření k opatrovnictví a poručenství
1. V případě potřeby přijmout opatření k opatrovnictví a poručenství v zájmu občana jedné smluvní strany, jehož trvalé bydliště, pobyt nebo majetek se nachází na území druhé smluvní strany, orgán této smluvní strany neprodleně uvědomí orgán příslušný podle článku 34.
2. V naléhavých případech může orgán druhé smluvní strany přijmout nezbytná opatření v souladu se svými právními předpisy. Přitom je povinen neprodleně o tom uvědomit orgán příslušný podle článku 34. Tato opatření zůstávají v platnosti, dokud orgán uvedený v článku 34 nerozhodne jinak.
Článek 36. Postup při předání opatrovnictví nebo poručenství
1. Orgán příslušný podle článku 34 může předat opatrovnictví nebo poručenství orgánu druhé smluvní strany v případě, že osoba pod opatrovnictvím nebo poručenstvím má na území této smluvní strany bydliště, pobyt nebo majetek. Předání opatrovnictví nebo poručenství nabývá účinnosti okamžikem, kdy dožádaný orgán převezme opatrovnictví nebo poručenství a uvědomí o tom dožadující orgán.
2. Orgán, který podle odstavce 1 tohoto článku převzal opatrovnictví a poručenství, je vykonává v souladu s právními předpisy svého státu.
Článek 37. Osvojení
1. Osvojení nebo jeho zrušení se řídí právními předpisy smluvní strany, jejímž občanem je osvojitel v okamžiku podání žádosti o osvojení nebo jeho zrušení.
2. Je-li dítě státním občanem druhé smluvní strany, je při osvojení nebo jeho zrušení nutné získat souhlas zákonného zástupce a příslušného státního orgánu, jakož i souhlas dítěte, pokud to vyžaduje právní řád smluvní strany, jejímž je státním občanem.
3. Pokud je dítě osvojováno manžely, z nichž jeden je státním občanem jedné smluvní strany a druhý státním občanem druhé smluvní strany, musí být osvojení nebo jeho zrušení provedeno v souladu s podmínkami stanovenými právním řádem obou smluvních stran.
4. Ve věcech osvojení nebo jeho zrušení je příslušný orgán smluvní strany, jejímž státním občanem je osvojitel v okamžiku podání žádosti o osvojení nebo jeho zrušení, a v případě uvedeném v odstavci 3 tohoto článku je příslušný orgán té smluvní strany, na jejímž území manželé mají nebo měli poslední společné bydliště nebo místo pobytu.
Část IV. Majetkoprávní vztahy
Článek 38. Vlastnické právo
1. Vlastnické právo k nemovitému majetku se určuje podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území se nemovitý majetek nachází. Otázka, který majetek je nemovitý, se řeší v souladu s právním řádem státu, na jehož území se tento majetek nachází.
2. Vlastnické právo k dopravním prostředkům, které podléhají zápisu do státních rejstříků, se určuje podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území se nachází orgán, který provedl registraci dopravního prostředku.
3. Vznik a zánik vlastnického práva nebo jiného věcného práva k majetku se určuje podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území se majetek nacházel v okamžiku, kdy došlo k jednání nebo jiné okolnosti, která byla důvodem vzniku nebo zániku takového práva.
4. Vznik a zánik vlastnického práva nebo jiného věcného práva k majetku, který je předmětem transakce, se řídí právními předpisy místa, kde byla transakce provedena, pokud není dohodou stran stanoveno jinak.
Článek 39. Forma transakce
1. Forma transakce se řídí právními předpisy místa jejího provedení.
2. Forma transakce týkající se nemovitého majetku a práv k němu se řídí právními předpisy smluvní strany, na jejímž území se takový majetek nachází.
Článek 40. Plná moc
Forma a doba platnosti plné moci se řídí právními předpisy smluvní strany, na jejímž území se takový majetek nachází.
Článek 41. Práva a povinnosti stran z transakce
Práva a povinnosti stran z transakce se řídí právními předpisy místa jejího provedení, pokud není dohodou stran stanoveno jinak.
Článek 42. Náhrada škody
1. Závazky k náhradě škody, kromě těch vyplývajících ze smluv a jiných zákonných úkonů, se řídí právními předpisy smluvní strany, na jejímž území došlo k jednání nebo jiné okolnosti, která byla základem pro nárok na náhradu škody.
2. Pokud jsou škůdce a poškozený občany téže smluvní strany, použijí se právní předpisy této smluvní strany.
3. Ve věcech uvedených v odstavcích 1 a 2 tohoto článku je příslušný soud smluvní strany, na jejímž území došlo k jednání nebo jiné okolnosti, která byla základem pro nárok na náhradu škody. Poškozený může podat žalobu také u soudu smluvní strany, na jejímž území má žalovaný bydliště.
Článek 43. Promlčení
Otázky promlčení se řeší podle právních předpisů, které se použijí pro úpravu příslušného právního vztahu.
Část V. Dědění
Článek 44. Zásada rovnosti
Občané každé ze smluvních stran mohou dědit na územích ostatních smluvních stran majetek nebo práva ze zákona nebo ze závěti za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako občané této smluvní strany.
Článek 45. Dědické právo
1. Dědické právo k majetku, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 tohoto článku, se řídí právními předpisy smluvní strany, na jejímž území měl zůstavitel poslední trvalé bydliště.
2. Dědické právo k nemovitému majetku se řídí právními předpisy smluvní strany, na jejímž území se tento majetek nachází.
Článek 46. Přechod dědictví na stát
Pokud je podle právních předpisů smluvní strany, které se mají použít při dědění, dědicem stát, pak movité dědictví přechází na smluvní stranu, jejímž občanem byl zůstavitel v okamžiku smrti, a nemovité dědictví přechází na smluvní stranu, na jejímž území se nachází.
Článek 47. Závěť
Způsobilost osoby k sepsání a zrušení závěti, jakož i forma závěti a jejího zrušení se řídí právem země, kde měl zůstavitel bydliště v okamžiku sepsání listiny. Závěť nebo její zrušení však nelze prohlásit za neplatné z důvodu nedodržení formy, pokud tato forma splňuje požadavky práva místa jejího sepsání.
Článek 48. Příslušnost v dědických věcech
1. Řízení ve věcech dědictví movitého majetku jsou příslušné vést orgány smluvní strany, na jejímž území měl zůstavitel bydliště v okamžiku své smrti.
2. Řízení ve věcech dědictví nemovitého majetku jsou příslušné vést orgány smluvní strany, na jejímž území se majetek nachází.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku se použijí rovněž při projednávání sporů vzniklých v souvislosti s řízením v dědických věcech.
Článek 49. Příslušnost diplomatického zastoupení nebo konzulárního úřadu v dědických věcech
V dědických věcech, včetně dědických sporů, jsou diplomatické mise nebo konzulární úřady každé smluvní strany příslušné zastupovat (s výjimkou práva na odmítnutí dědictví) bez zvláštní plné moci před orgány jiných smluvních stran občany svého státu, pokud tito občané nejsou přítomni nebo si neurčili zástupce.
Článek 50. Opatření k ochraně dědictví
1. Orgány smluvních stran přijímají v souladu se svými právními předpisy opatření nezbytná k zajištění ochrany dědictví zanechaného na jejich územích občany jiných smluvních stran nebo ke správě tohoto dědictví.
2. O opatřeních přijatých podle odstavce 1 tohoto článku je neprodleně informována diplomatická mise nebo konzulární úřad smluvní strany, jejímž občanem je zůstavitel. Uvedená mise nebo úřad se mohou podílet na provádění těchto opatření.
3. Na žádost justičního orgánu příslušného k vedení řízení ve věci dědictví, jakož i diplomatické mise nebo konzulárního úřadu, mohou být opatření přijatá podle odstavce 1 tohoto článku změněna, zrušena nebo odložena.
Oddíl III. UZNÁVÁNÍ A VÝKON ROZHODNUTÍ
Článek 51. Uznávání a výkon rozhodnutí
Každá smluvní strana za podmínek stanovených touto úmluvou uznává a vykonává následující rozhodnutí vydaná na území jiných smluvních stran:
a) rozhodnutí justičních orgánů v občanských a rodinných věcech, včetně soudem schválených smírů v těchto věcech a notářských zápisů týkajících se peněžitých závazků (dále jen „rozhodnutí“);
b) rozhodnutí soudů v trestních věcech o náhradě škody.
Článek 52. Uznávání rozhodnutí nevyžadujících výkon
1. Rozhodnutí vydaná justičními orgány každé smluvní strany, která nabyla právní moci a svou povahou nevyžadují výkon, jsou uznávána na území jiných smluvních stran bez zvláštního řízení, pokud:
a) justiční orgány dožádané smluvní strany již dříve v této věci nevydaly pravomocné rozhodnutí;
b) věc podle této Úmluvy, a v případech jí neupravených podle právních předpisů smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí uznáno, nespadá do výlučné pravomoci justičních orgánů této smluvní strany.
2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se vztahují i na rozhodnutí o poručenství a opatrovnictví, jakož i na rozhodnutí o rozvodu manželství, vydaná orgány příslušnými podle právních předpisů smluvní strany, na jejímž území bylo rozhodnutí vydáno.
Článek 53. Návrh na povolení nuceného výkonu rozhodnutí
1. Návrh na povolení nuceného výkonu rozhodnutí se podává u příslušného soudu smluvní strany, kde má být rozhodnutí vykonáno. Lze jej podat i u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni. Tento soud postoupí návrh soudu příslušnému k rozhodnutí o návrhu.
2. K návrhu se přikládají:
a) rozhodnutí nebo jeho ověřená kopie, jakož i úřední doklad o tom, že rozhodnutí nabylo právní moci a je vykonatelné, nebo o tom, že je vykonatelné před nabytím právní moci, pokud to nevyplývá ze samotného rozhodnutí;
b) doklad, ze kterého vyplývá, že strana, proti níž bylo rozhodnutí vydáno a která se neúčastnila řízení, byla řádně a včas předvolána k soudu, a v případě její procesní nezpůsobilosti byla řádně zastoupena;
c) doklad potvrzující částečné splnění rozhodnutí v době jeho odeslání;
d) doklad potvrzující dohodu stran ve věcech smluvní příslušnosti soudu.
3. Návrh na povolení nuceného výkonu rozhodnutí a k němu přiložené dokumenty jsou opatřeny ověřeným překladem do jazyka dožádané smluvní strany nebo do ruského jazyka.
Článek 54. Řízení o uznání a nuceném výkonu rozhodnutí
1. Návrhy na uznání a povolení nuceného výkonu rozhodnutí uvedených v článku 51 projednávají soudy smluvní strany, na jejímž území má být nucený výkon proveden.
2. Soud, který projednává návrh na uznání a povolení nuceného výkonu rozhodnutí, se omezí na zjištění, zda jsou splněny podmínky stanovené touto úmluvou. Pokud jsou podmínky splněny, soud vydá rozhodnutí o nuceném výkonu.
3. Postup nuceného výkonu se řídí právními předpisy smluvní strany, na jejímž území má být nucený výkon proveden.
Článek 55. Odmítnutí uznání a výkonu rozhodnutí
Uznání rozhodnutí uvedených v článku 52 a vydání povolení k nucenému výkonu může být odepřeno v případech, kdy:
a) podle právních předpisů smluvní strany, na jejímž území bylo rozhodnutí vydáno, nenabylo právní moci nebo není vykonatelné, s výjimkou případů, kdy je rozhodnutí vykonatelné před nabytím právní moci;
b) žalovaný se neúčastnil řízení z důvodu, že jemu nebo jeho zástupci nebyla včas a řádně doručena předvolání k soudu;
c) ve věci mezi týmiž stranami, o stejném předmětu a na stejném základě bylo na území smluvní strany, kde má být rozhodnutí uznáno a vykonáno, již dříve vydáno pravomocné rozhodnutí nebo existuje uznané rozhodnutí soudu třetího státu, anebo pokud orgán této smluvní strany již dříve zahájil řízení v této věci;
d) podle ustanovení této úmluvy, a v případech v ní neupravených podle právních předpisů smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí uznáno a vykonáno, věc spadá do výlučné příslušnosti jejího orgánu;
e) chybí dokument potvrzující dohodu stran o smluvní příslušnosti soudu;
f) uplynula promlčecí lhůta pro nucený výkon stanovená právními předpisy smluvní strany, jejíž soud plní dožádání.
Oddíl IV. PRÁVNÍ POMOC A PRÁVNÍ VZTAHY V TRESTNÍCH VĚCECH
Část 1. Vydávání
Článek 56. Povinnost vydat
1. Smluvní strany se zavazují, v souladu s podmínkami stanovenými touto Úmluvou, na požádání si navzájem vydávat osoby nacházející se na jejich území, a to za účelem trestního stíhání nebo výkonu trestu.
2. Vydání za účelem trestního stíhání se provádí za takové činy, které jsou podle zákonů dožadující i dožádané Smluvní strany trestné a za jejichž spáchání je stanoven trest odnětí svobody na dobu nejméně jednoho roku nebo trest přísnější.
3. Vydání za účelem výkonu trestu se provádí za takové činy, které jsou podle právních předpisů dožadující i dožádané Smluvní strany trestné a za jejichž spáchání byla osoba, jejíž vydání je požadováno, odsouzena k trestu odnětí svobody na dobu nejméně šesti měsíců nebo k trestu přísnějšímu.
Článek 57. Odmítnutí vydání
1. Vydání se neprovede, pokud:
a) osoba, jejíž vydání je požadováno, je občanem dožádané Smluvní strany;
b) v okamžiku obdržení žádosti nelze podle právních předpisů dožádané Smluvní strany zahájit trestní stíhání nebo vykonat trest z důvodu promlčení nebo z jiného zákonného důvodu;
c) ve věci osoby, jejíž vydání je požadováno, byl na území dožádané Smluvní strany za stejný trestný čin vynesen rozsudek nebo usnesení o zastavení řízení, které nabylo právní moci;
d) trestný čin je podle právních předpisů dožadující nebo dožádané Smluvní strany stíhán v režimu soukromé žaloby (na návrh poškozeného).
2. Ve vydání může být odmítnuto, pokud byl trestný čin, v souvislosti s nímž je vydání požadováno, spáchán na území dožádané Smluvní strany.
3. V případě odmítnutí vydání musí být dožadující Smluvní strana informována o důvodech odmítnutí.
Článek 58. Požadavek na vydání
1. Požadavek na vydání musí obsahovat následující údaje:
a) název dožadujícího a dožádaného orgánu;
b) popis skutkových okolností činu a text zákona dožadující smluvní strany, na jehož základě je tento čin uznán za trestný čin, s uvedením trestu, který tento zákon stanoví;
c) příjmení, jméno, rodné příjmení osoby, která má být vydána, její rok narození, státní občanství, místo pobytu nebo bydliště, pokud možno – popis vzhledu, fotografii, otisky prstů a další údaje o její totožnosti;
d) údaje o výši škody způsobené trestným činem.
2. K požadavku na vydání za účelem trestního stíhání musí být přiložen ověřený opis usnesení o vzetí do vazby.
3. K požadavku na vydání za účelem výkonu rozsudku musí být přiložen ověřený opis rozsudku s vyznačením jeho nabytí právní moci a text ustanovení trestního zákona, na jehož základě byla osoba odsouzena. Pokud odsouzený již vykonal část trestu, sdělí se také údaje o tom.
4. Požadavky na vydání a k nim přiložené dokumenty se vyhotovují v souladu s ustanoveními článku 17.
Článek 59. Doplňující údaje
1. Pokud požadavek na vydání neobsahuje všechny potřebné údaje, může dožádaná smluvní strana požadovat doplňující údaje, pro což stanoví lhůtu až jednoho měsíce. Tato lhůta může být na žádost dožadující smluvní strany prodloužena až o další měsíc.
2. Pokud dožadující smluvní strana ve stanovené lhůtě nepředloží doplňující údaje, je dožádaná smluvní strana povinna propustit osobu, která byla vzata do vazby.
Článek 60. Pátrání a vzetí do vazby za účelem vydání
Po obdržení požadavku na vydání učiní dožádaná smluvní strana neprodleně opatření k pátrání po osobě, jejíž vydání je požadováno, a k jejímu vzetí do vazby, s výjimkou případů, kdy vydání nelze provést.
Článek 61. Vzetí do vazby nebo zadržení před obdržením požadavku na vydání
1. Osoba, jejíž vydání je požadováno, může být na základě žádosti vzata do vazby ještě před obdržením žádosti o vydání. Žádost musí obsahovat odkaz na rozhodnutí o vzatí do vazby nebo na pravomocný rozsudek a uvedení, že žádost o vydání bude dodatečně pozastavena. Žádost o vzatí do vazby před obdržením žádosti o vydání může být podána poštou, telegramem, dálnopisem nebo faxem.
2. Osoba může být zadržena i bez žádosti uvedené v odstavci 1 tohoto článku, pokud existují důvody stanovené právními předpisy k podezření, že se na území druhé smluvní strany dopustila trestného činu, který zakládá vydání.
3. O vzatí do vazby nebo zadržení před obdržením žádosti o vydání je nutné neprodleně vyrozumět druhou smluvní stranu.
Článek 61-1. Pátrání po osobě před obdržením žádosti o vydání
1. Smluvní strany provádějí na základě pověření pátrání po osobě před obdržením žádosti o její vydání, pokud existuje důvod se domnívat, že se tato osoba může nacházet na území dožádané smluvní strany.
2. Pověření k provedení pátrání se vyhotovuje v souladu s ustanoveními článku 7 a musí obsahovat co nejúplnější popis hledané osoby spolu s jakýmikoli dalšími informacemi umožňujícími zjistit její místo pobytu, žádost o její vzatí do vazby s uvedením, že žádost o vydání této osoby bude předložena.
3. K pověření k provedení pátrání se přikládá ověřená kopie rozhodnutí příslušného orgánu o uvalení vazby nebo pravomocného rozsudku, údaje o nevykonané části trestu, jakož i fotografie a otisky prstů (pokud jsou k dispozici).
4. O vzatí hledané osoby do vazby nebo o jiných výsledcích pátrání je neprodleně informována dožadující smluvní strana.
Článek 61-2. Výpočet doby trvání vazby
Doba, po kterou je osoba držena ve vazbě v souladu s ustanoveními článků 60, 61, 61-1 této Úmluvy, se v případě jejího vydání započítává do celkové doby vazby stanovené právními předpisy smluvní strany, které byla tato osoba vydána.
Článek 62. Propuštění osoby zadržené nebo vzaté do vazby
1. Osoba vzatá do vazby podle odstavce 1 článku 61 a článku 61-1 musí být propuštěna, pokud dožadující smluvní strana oznámí, že je třeba tuto osobu propustit, nebo pokud dožádaná smluvní strana neobdrží do čtyřiceti dnů ode dne vzatí do vazby žádost o vydání se všemi k ní připojenými dokumenty uvedenými v článku 58.
2. Osoba zadržená podle odstavce 2 článku 61 musí být propuštěna, pokud do lhůty stanovené právními předpisy pro zadržení neobdrží žádost o její vzatí do vazby podle odstavce 1 článku 61.
Článek 63. Odklad vydání
Pokud je osoba, jejíž vydání se požaduje, trestně stíhána nebo odsouzena za jiný trestný čin na území dožádané smluvní strany, může být její vydání odloženo až do ukončení trestního stíhání, výkonu trestu nebo do propuštění z výkonu trestu.
Článek 64. Dočasné vydání
1. Pokud by odklad vydání podle článku 63 mohl vést k promlčení trestního stíhání nebo způsobit újmu vyšetřování trestného činu, může být osoba, jejíž vydání se na základě žádosti požaduje, vydána dočasně.
2. Dočasně vydaná osoba musí být vrácena po provedení úkonu v trestní věci, pro který byla vydána, nejpozději však do tří měsíců ode dne předání osoby. V odůvodněných případech může být tato lhůta prodloužena.
Článek 65. Střet žádostí o vydání
Pokud obdrží žádosti o vydání od několika států, dožádaná smluvní strana samostatně rozhodne, která z těchto žádostí má být uspokojena.
Článek 66. Meze trestního stíhání vydané osoby
1. Bez souhlasu dožádané smluvní strany nelze vydanou osobu postavit před trestní soud nebo potrestat za trestný čin spáchaný před jejím vydáním, za který nebyla vydána.
2. Bez souhlasu dožádané smluvní strany nelze osobu vydat ani třetímu státu.
3. Souhlas dožádané smluvní strany se nevyžaduje, pokud vydaná osoba neopustí území dožadující smluvní strany do jednoho měsíce po skončení trestního řízení, a v případě odsouzení do jednoho měsíce po vykonání trestu nebo osvobození od něj, nebo pokud se na toto území dobrovolně vrátí. Do této lhůty se nezapočítává doba, po kterou vydaná osoba nemohla opustit území dožadující smluvní strany.
Článek 67. Předání vydané osoby
Dožádaná smluvní strana oznámí dožadující smluvní straně místo a čas vydání. Pokud dožadující smluvní strana nepřevezme osobu podléhající vydání do 15 dnů po stanoveném datu předání, musí být tato osoba propuštěna z vazby.
Článek 67-1. Opětovné zadržení nebo vzatí do vazby
Propuštění osoby podle odstavce 2 článku 59, odstavců 1 a 2 článku 62 a článku 67 nebrání jejímu opětovnému zadržení a vzatí do vazby za účelem vydání požadované osoby v případě následného obdržení žádosti o vydání.
Článek 68. Opětovné vydání
Pokud se vydaná osoba vyhýbá trestnímu stíhání nebo výkonu trestu a vrátí se na území dožádané smluvní strany, musí být na základě nové žádosti vydána bez předložení materiálů uvedených v článcích 58 a 59.
Článek 69. Oznámení o výsledcích trestního řízení
Smluvní strany si vzájemně sdělují výsledky trestního řízení vedeného proti osobě, která jim byla vydána. Na žádost je zaslána i kopie konečného rozhodnutí.
Článek 70. Tranzitní přeprava
1. Smluvní strana na žádost druhé Smluvní strany povoluje tranzitní přepravu osob vydaných druhé Smluvní straně nebo dočasně předaných třetím státem přes své území.
2. Žádost o povolení takové přepravy se posuzuje stejným způsobem jako žádost o vydání.
3. Dožádaná Smluvní strana povoluje tranzitní přepravu způsobem, který považuje za nejvhodnější.
Článek 71. Náklady spojené s vydáním a tranzitní přepravou
Náklady spojené s vydáním nebo dočasným předáním nese Smluvní strana, na jejímž území vznikly, a náklady spojené s tranzitní přepravou nese Smluvní strana, která o takovou přepravu požádala.
Část 2. Výkon trestního stíhání
Článek 72. Povinnost vykonávat trestní stíhání
1. Každá Smluvní strana se zavazuje na základě pověření druhé Smluvní strany vykonávat v souladu se svými právními předpisy trestní stíhání proti vlastním občanům podezřelým ze spáchání trestného činu na území dožadující Smluvní strany.
2. Pokud trestný čin, pro který bylo zahájeno řízení, zakládá občanskoprávní nároky osob, které utrpěly škodu v důsledku trestného činu, jsou tyto nároky na základě jejich žádosti o náhradu škody projednávány v tomto řízení.
Článek 73. Pověření k výkonu trestního stíhání
1. Pověření k výkonu trestního stíhání musí obsahovat:
a) název dožadujícího orgánu;
b) popis jednání, v souvislosti s nímž je pověření k výkonu stíhání zasláno;
c) co nejpřesnější uvedení doby a místa spáchání jednání;
d) text ustanovení zákona dožadující Smluvní strany, na jehož základě je jednání považováno za trestný čin, jakož i text dalších právních norem, které mají podstatný význam pro řízení ve věci;
e) příjmení a jméno podezřelé osoby, její státní občanství, jakož i další údaje o její totožnosti;
e) prohlášení poškozených v trestních věcech, které jsou stíhány na návrh poškozeného, a žádosti o náhradu škody;
f) uvedení výše škody způsobené trestným činem.
K žádosti se přikládají materiály trestního stíhání, které má k dispozici dožadující smluvní strana, jakož i důkazy.
2. Při postoupení zahájeného trestního řízení dožadující smluvní stranou pokračuje v jeho vyšetřování dožádaná smluvní strana podle svých právních předpisů. Každý z dokumentů obsažených ve spise musí být ověřen úřední pečetí příslušného justičního orgánu dožadující smluvní strany.
3. Žádost a přiložené dokumenty se vyhotovují v souladu s ustanoveními článku 18.
4. Pokud je obviněný v době odeslání žádosti o výkon trestního stíhání ve vazbě na území dožadující smluvní strany, je předán na území dožádané smluvní strany.
Článek 74. Oznámení o výsledcích trestního stíhání
Dožádaná smluvní strana je povinna oznámit dožadující smluvní straně konečné rozhodnutí. Na žádost dožadující smluvní strany se zasílá kopie konečného rozhodnutí.
Článek 75. Důsledky přijetí rozhodnutí
Pokud byla smluvní straně v souladu s článkem 72 zaslána žádost o výkon trestního stíhání poté, co nabyl právní moci rozsudek nebo bylo orgánem dožádané smluvní strany přijato jiné konečné rozhodnutí, nelze trestní řízení zahájit orgány dožadující smluvní strany, a pokud již bylo zahájeno, nelze je zastavit.
Článek 76. Okolnosti zmírňující nebo přitěžující odpovědnost
Každá ze smluvních stran při vyšetřování trestných činů a projednávání trestních věcí soudy zohledňuje okolnosti zmírňující odpovědnost stanovené právními předpisy smluvních stran bez ohledu na to, na území které smluvní strany vznikly.
Článek 76-1. Uznávání rozsudků
Při řešení otázek uznání osoby za zvlášť nebezpečného recidivistu, zjišťování skutečností spáchání trestného činu opakovaně a porušení povinností spojených s podmíněným odsouzením, odkladem výkonu trestu nebo podmíněným propuštěním, mohou justiční orgány smluvních stran uznávat a zohledňovat rozsudky vydané soudy (tribunály) bývalého Svazu SSR a svazových republik, které byly jeho součástí, jakož i soudy smluvních stran.
Článek 77. Postup projednávání věcí spadajících do pravomoci soudů dvou nebo více smluvních stran
Při obvinění jedné osoby nebo skupiny osob ze spáchání několika trestných činů, jejichž věci spadají do pravomoci soudů dvou nebo více smluvních stran, je k jejich projednání příslušný soud té smluvní strany, na jejímž území bylo ukončeno předběžné vyšetřování. V tomto případě se věc projednává podle procesních pravidel této smluvní strany.
Část 3. Zvláštní ustanovení o právní pomoci a právních vztazích v trestních věcech
Článek 78. Předávání předmětů
1. Smluvní strany se zavazují, že si na žádost vzájemně předají:
a) předměty, které byly použity při spáchání trestného činu zakládajícího vydání osoby v souladu s touto úmluvou, včetně nástrojů trestného činu; předměty, které byly získány v důsledku trestného činu nebo jako odměna za něj, nebo předměty, které pachatel obdržel výměnou za takto získané předměty;
b) předměty, které mohou mít význam jako důkazy v trestní věci; tyto předměty se předávají i v případě, že vydání pachatele nemůže být provedeno z důvodu jeho smrti, útěku nebo z jiných okolností.
2. Pokud dožádaná smluvní strana potřebuje předměty uvedené v prvním odstavci tohoto článku jako důkazy v trestní věci, může být jejich předání odloženo do skončení řízení ve věci.
3. Práva třetích osob na předané předměty zůstávají zachována. Po skončení řízení ve věci musí být tyto předměty bezplatně vráceny smluvní straně, která je předala.
Článek 78-1. Dočasné předání osoby ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody
1. Je-li třeba vyslechnout jako svědka nebo poškozeného osobu, která je ve vazbě nebo vykonává trest odnětí svobody na území druhé smluvní strany, nebo provést jiný vyšetřovací úkon za její účasti, může být tato osoba bez ohledu na své občanství na základě odůvodněné žádosti zainteresované smluvní strany rozhodnutím generálního prokurátora (prokurátora) dožádané smluvní strany dočasně předána za podmínky, že bude držena ve vazbě a vrácena ve stanovené lhůtě.
2. Žádost o dočasné předání osoby uvedené v odstavci 1 tohoto článku se vyhotovuje v souladu s ustanoveními článku 7 a musí rovněž obsahovat uvedení doby, po kterou je přítomnost této osoby na území dožadující smluvní strany vyžadována.
3. Dočasné předání osoby uvedené v odstavci 1 tohoto článku se neprovádí:
a) pokud nebyl získán její souhlas s takovým předáním;
b) v případě potřeby její přítomnosti v přípravném řízení nebo soudním jednání na území dožádané smluvní strany;
c) pokud by takové předání mohlo vést k porušení stanovených lhůt vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody této osoby.
4. Na osobu uvedenou v odstavci 1 tohoto článku se vztahují záruky stanovené v odstavci 1 článku 9.
Článek 79. Oznámení o odsuzujících rozsudcích a informace o odsouzení
1. Každá ze smluvních stran bude každoročně sdělovat ostatním smluvním stranám informace o pravomocných odsuzujících rozsudcích vydaných jejími soudy vůči občanům příslušné smluvní strany a zároveň zasílat dostupné otisky prstů odsouzených.
2. Každá ze smluvních stran poskytuje ostatním smluvním stranám bezplatně na jejich žádost informace o odsouzení osob dříve odsouzených jejími soudy, pokud jsou tyto osoby trestně stíhány na území dožadující smluvní strany.
Článek 80. Zvláštní postup pro styk
Styk ve věcech vydávání a trestního stíhání se uskutečňuje prostřednictvím generálních prokurátorů (prokurátorů) smluvních stran.
Styk ve věcech provádění procesních a jiných úkonů vyžadujících souhlas prokurátora (soudu) se uskutečňuje prostřednictvím orgánů prokuratury v souladu s postupem stanoveným generálními prokurátory (prokurátory) smluvních stran.
Oddíl V. ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Článek 81. Otázky aplikace této Úmluvy
Otázky vznikající při aplikaci této Úmluvy řeší příslušné orgány smluvních stran vzájemnou dohodou.
Článek 82. Vztah Úmluvy k mezinárodním smlouvám
Tato Úmluva se nedotýká ustanovení jiných mezinárodních smluv, jejichž smluvními stranami jsou smluvní strany.
Článek 83. Postup při vstupu v platnost
1. Tato Úmluva podléhá ratifikaci státy, které ji podepsaly. Ratifikační listiny se ukládají u vlády Běloruské republiky, která plní funkce depozitáře této Úmluvy.
2. Tato Úmluva vstoupí v platnost třicátého dne ode dne uložení třetí ratifikační listiny u depozitáře. Pro stát, jehož ratifikační listina bude uložena u depozitáře po vstupu této Úmluvy v platnost, vstoupí v platnost třicátého dne ode dne uložení jeho ratifikační listiny u depozitáře.
Článek 84. Doba platnosti Úmluvy
1. Tato Úmluva platí po dobu pěti let ode dne jejího vstupu v platnost. Po uplynutí této doby se Úmluva automaticky prodlužuje vždy na nové pětileté období.
2. Každá smluvní strana může z této Úmluvy vystoupit, a to písemným oznámením depozitáři 12 měsíců před uplynutím běžného pětiletého období její platnosti.
Článek 85. Časová působnost
Působnost této Úmluvy se vztahuje i na právní vztahy vzniklé před jejím vstupem v platnost.
Článek 86. Postup při přistoupení k Úmluvě
K této Úmluvě mohou po jejím vstupu v platnost přistoupit se souhlasem všech smluvních stran další státy předáním listin o takovém přistoupení depozitáři. Přistoupení se považuje za nabyté právní moci po uplynutí třiceti dnů ode dne, kdy depozitář obdržel poslední sdělení o souhlasu s takovým přistoupením.
Článek 87. Povinnosti depozitáře
Depozitář bude neprodleně vyrozumívat všechny státy, které podepsaly tuto Úmluvu a přistoupily k ní, o datu uložení každé ratifikační listiny nebo listiny o přistoupení, datu vstupu Úmluvy v platnost, jakož i o obdržení dalších oznámení.
Dáno ve městě Minsk dne 22. ledna 1993 v jednom původním vyhotovení v ruském jazyce. Původní vyhotovení je uloženo v Archivu Vlády Běloruské republiky, která zašle státům účastnícím se této Úmluvy její ověřenou kopii.
Za Arménskou republiku
Za Běloruskou republiku
Za Republiku Kazachstán
Za Kyrgyzskou republiku
Za Moldavskou republiku
Za Ruskou federaci
Za Republiku Tádžikistán
Za Turkmenistán
Za Republiku Uzbekistán
Za Ukrajinu